Cyklistika handicapovaných byla ještě donedávna jednou z „vlajkových lodí“ světového sportu handicapovaných. V roce 2006 vstoupila pod Mezinárodní cyklistickou federaci (UCI) s progresivním programem závodů na všech kontinentech, vypracovaným klasifikačním systémem, integračním programem, vyhledáváním mladých talentů a dokonce i podpůrným programem pro rozvojové země. Vyspělé státy profesionalizovaly své týmy, do paracyklistiky vstoupili renomovaní trenéři, specialisté.
Nutno podotknout, že vše fungovalo velmi dobře a nejlepším důkazem bylo obrovské navýšení výkonnosti dané především profesionalizací cyklistiky handicapovaných a specializovaným tréninkem.
Už na paralympijských hrách v Pekingu 2008 bylo překonáno přes 40 (!) světových rekordů na dráze a progres dál pokračoval s vrcholem v Londýně 2012. Kalendář závodů v tomto období obsahoval velké množství závodů na silnici i na dráze včetně Světových i kontinentálních pohárů.
Po úspěšných paralympijských hrách v Londýně, ale nastal velký útlum a současný stav světové paracyklistiky vzbuzuje značné obavy nejenom závodníků, trenérů a týmů ale i Mezinárodního paralympijského výboru (IPC).
Co se vlastně stalo? Své funkce ve vedení světové paracyklistiky postupně opustili všichni členové úspěšného managementu a na jejich místa usedli noví členové v čele s Mohamedem Belmahim z Maroka. To by samo o sobě nebylo nijak výjimečné, lidé odcházejí a přicházejí, ale současné vedení je specifické. Nedělá vysloveně špatná rozhodnutí, nedělá ale také dobrá rozhodnutí. Podstatou je, že nedělá vůbec nic. Důsledek této politiky má dramatické důsledky. Dráhové závody téměř vymizely a např. o tom, že se v březnu uskuteční Mistrovství světa na dráze informovalo UCI až koncem minulého roku, což je u takto významné soutěže skutečně nezvyklé. Pořadatelé soutěží čelí nutnosti platby neadekvátního poplatku a podmínkám UCI, které v podstatě paralyzovaly většinu závodů v kalendáři, který nyní svou jednoduchostí připomíná cyklistiku handicapovaných v době, kdy byla ještě volnočasovou záležitostí.
Nespokojenost se současným stavem se lavinově šíří sociálními sítěmi, výjimkou nejsou otevřené dopisy, či oficiální stížnosti panu Belmahimu, který ale nijak konkrétně nereaguje a těžko říci, jestli vůbec někdy navštívil závody handicapovaných cyklistů, proč vůbec ve své funkci je a jaký vidí ve své činnosti smysl.
Ostrou, oficiální reakci na své působení obdržel také od Mezinárodního paralympijského výboru. Poprvé za to, když opomněl přihlásit cyklistiku handicapovaných do programu paralympijských her v Tokiu v roce 2020 a nedávno, po zasedání vedení paralympijského výboru byla výtka vedoucích představitelů světového paralympionismu ještě konkrétnější, když IPC dokonce veřejně pohrozilo UCI vyřazením dráhové cyklistiky z programu paralympijských her v Tokiu 2020, pokud UCI nebude usilovat o zvýšení počtu mezinárodních závodů na dráze a nezvýší pro závodníky počet příležitostí k soutěžení.
